Kata, které nám zanechala historie, nevznikala izolovaně a samoúčelně. Do výsledné podoby kata se promítla celá řada vlivů z nejrůznějších směrů a škol. Pátrání po rodokmenech kat může být pro mnohé velmi zajímavou disciplínou. Analyzujeme-li např. složení kat řady Heian, zjistíme, že pravděpodobným rodičem všech těchto kat a celé školy SHOTOKAN je jediná kata - Kanku Dai. Z kombinací technik uložených v těchto katách zřejmě vycházejí další kata - např. techniky obsažené v kata Heian Yondan najdeme v katách Gankaku a Empi. Techniky z kata Heian-Godan můžeme vysledovat v kata Hangetsu atd. Není vyloučeno, že jednou nalezneme prarodiče všech hlavních kat jednotlivých stylů. Možná, že tímto pánem všech kat je "Hyakuhachiho 108 kroků," o nichž se zmiňuje ve své knize "Best karate" i Nakayama. Je však potřebné neustále mít na zřeteli, že většina vazeb mezi těmito katami bude nejspíš trvale zaváta v pouštních píscích minulosti. Asi se budeme muset smířit s tím, že z obrovského množství informací uložených v pohybech jednotlivých kat se nám podaří odhalit jen nepatrnou a zřejmě i méně důležitou část.

 

 Pokud každou katu pečlivě rozeberete na jednotlivé techniky a ty setřídíte do přehledné tabulky, můžete potom vytvořit graf vzájemných vazeb mezi katami, který vám může pomoci pochopit mnoho souvislostí skrytých uvnitř těchto kat. Následující graf je výsledkem takovéhoto průzkumu.

 

Znepokojivým problémem je, že v zájmu sportovního zápolení se stále více cvičí zábavnější a estetičtější kata (Sochin, Unsu) ve srovnání s těmi, které jsou považovány za nevhodné pro soutěžení - např. kata Wankan, která je příliš krátká a neobsahuje žádné působivé techniky, či Meikyo nebo Jiin, které se neobjevily ani v Nakayamově knize Best karate. Karate v posledních desetiletích se odpoutalo nejen od míst svého zrodu a obcestovalo celý svět, ale i od tradičních výcvikových metod založených na zvládnutí jednotlivých kat a procvičování technik pomocí makiwary.